|||

    ||||

      ||||

Z historie obce Šatov


kostel2Pohraniční obec Šatov je starobylou obcí, která pro svou výhodnou polohu a příznivé přírodní podmínky byla osídlována již v době pravěké. První člověk se zde objevuje již v době ledové a poledové. Později si zde zakládali svá sídliště i první zemědělci, což je doloženo četnými historickými nálezy, které můžeme vidět v Jihomoravském muzeu ve Znojmě.
V dobách, kdy na území naší vlasti vznikaly první státy, byly naše kraje součástí 1. slovanské říše Sámovy a pak říše Svatoplukovy, která se stala z části kořistí Přemyslovců. Za posledních Přemyslovců došlo k německé kolonizaci, která se projevila i na jižní Moravě. Šatov byl germanizován brzy. Roku 1316 se v knihách uvádějí viniční trati již v němčině.

Název obce Šatov je původu slovanského. Podle pověsti prý tento název vznikl podle vévodkyně Svatavy, manželky prvního českého krále Vladislava II. (1061 – 1099). K její poctě prý pojmenoval Berka z Dubé a Lípy nově založenou vesnici blízko Znojmo Svatava, zkráceně Šatava. Podle jiných pramenů vznikl název Šatov z osobního jména Šat.
Poprvé se objevuje Šatov v listinách pod jménem Schatowa r. 1190, tj. v roce založení louckého kláštera. Již v té době byl zde zajisté kostel, neboť r. 1200 nad ním získává loucký klášter patronátní právo. První oficiální písemná zmínka o Šatovu pochází z roku 1201.

Tvar a poloha Šatova ukazuje na obranný význam, neboť jádrem obce byl pevnostní čtyřhran s třemi branami, horní, dolní a retzskou. Poslední zbytky bran byly prý strženy r. 1870. Listinou ze dne 30. března 1338 daroval tehdejší markrabě moravský Karel Šatov městu Znojmu, poněvadž bylo město nemálo poškozeno požárem. Šatov pak byl vyňat ze vší pravomoci markraběcích úředníků a osvobozen od všech daní na věčné časy. V r. 1373 udělil tehdejší markrabě Jan Šatovu právo jednoho výročního trhuvždy 4 dny před Martinem. Důležitá byla pro Šatov i listina markraběte Jošta z 25. února 1387, kterou Jošt rychtářům a konšelům šatovským daruje a postupuje právo odúmrtí, tj. právo na majetek zemřelého občana. Toutéž listinou bylo stanoveno, aby Šatovští neplatili žádné poplatky z pozůstalosti a Znojemským aby neplatili cla, ať už kupují nebo prodávají. Jedna z nejdůležitějších listin je ta, kterou je Šatov povýšen na městečko, je psaná česky a byla vydána králem Vladislavem Jagelonským v Olomouci dne 29. července 1497. Touto listinou povyšuje král Šatov na městečko, propůjčuje mu erb a právo pečetiti zeleným voskem, dále týdenní trh každé úterý a výroční trh osmidenní, počínaje svatodušním pondělím. Zároveň dovoluje král Šatovu zřídit si uprostřed městečka pranýř. Od té doby má Šatov ve znaku červenou baštu v bílém poli a nad ní rodný znak pánů z Lichtenburka na Bítově a ve Vranově.

Roku 1600 se stal majitelem vranovského panství, a tedy i Šatova, nejvyšší moravský komoří Ladislav Berka z Dubé. Ten připojil Šatov k panství jaroslavickému tím, že jej prodal i s panstvím jaroslavickým r. 1609 Volfovi Dětřichovi z Anhaltu. Před tím r. 1601 osvobodil Šatov od veškerých robot, vrchnostenského výčepu piva a vína a uncendorfského práva viničného. Od té doby prý si Šatovští hrdě říkali „Páni ze Šatova“. Všechny nabyté výsady byly pak všemi panovníky až po Marii Terezii Šatovu potvrzovány. Originály těchto výsad, jichž většina je psána česky a jen nepatrný zlomek latinsky nebo německy, jsou uloženy v okresním archivu ve Znojmě.

V říjnu r. 1723 nocoval na šatovské faře císař Karel VI. při své zpáteční cestě z Čech do Vídně. Pamětihodné jsou také roky 1805 a 1809, kdy byli v Šatově ubytování Francouzi po bitvě u Slavkova. V revolučním roce 1848 byla také v Šatově zřízena národní garda, jejímž velitelem byl místní lékař. Téhož roku byl také zrušen desátek. Roku 1850 byly konány první obecní volby. Roku 1872 byla dostavěna železniční trať a do Šatova přijela ze Znojma první lokomotiva. urad1

Nejstarší dochovanou stavbou v Šatově je gotické jádro kaple Božího hrobu za kostelem, v jejímž suterénu je dochováno válcové těleso stavby z kamenného zdiva (románský fragment). Farní kostel sv. Martina je v jádru pozdně gotický (15. stol), byl přestavován v r. 1656 a počátkem a koncem 19. století. V r. 1851 byla do dnešní podoby přestavěna věž kostela.

V obci je řada významných stavebních památek, kromě kostela a kaple je to fara z 18. století, řada soch a pozdně renesančních božích muk, 38 domů v klasicistním a historizujícím stylu. Za severní záhumenní cestou je řada lisoven s vinnými sklepy, některé architektonicky a konstrukčně velmi hodnotné. V r. 1995 byla v Šatově vyhlášena venkovská památková zóna zahrnující střed obce a tzv. sklepní a zimní ulici.

Od r. 1586 je v Šatově škola – původně česká, od třicetileté války do r. 1918 německá. Za 1. republiky existovaly dvě školy – česká a německá.

Obec má v současné době 1 200 trvale hlášených obyvatel. Pro srovnání: nejvíce obyvatel měl Šatov v r. 1890 a to 2 494, tedy dvakrát více než dnes. Průměrný věk obyvatel obce je 36 let. Přibližně 20,9% obyvatel je ve věku předproduktivném, 57,2% ve věku produktivním a 21,9% obyvatel ve věku poproduktivním. Návrh územního plánu předpokládá vzrůst počtu obyvatel do roku 2010 na 1500. Z obyvatel v produktivním věku je ekonomicky aktivních 80%, počet pracovních příležitostí v obci je 203. V obci bylo v r. 2000 celkem 425 domů, z toho trvale obydlených 401 (385 rodinných domků a 16 bytových domů). Bytů je celkem 497, tzn. v průměru 2,4 osoby na jeden byt, což je nad průměrem ČR.

 
<